TECHNICKÉ MUZEUM LIBEREC

V době, kdy jsem byl v Hamrech, jsem navštívil ještě jedno zajímavé muzeum. Nebylo zas až tak motoristické, ale i tak zajímavé. 

Technické muzeum v Liberci se nachází v červeném skladu v ulici Masarykova. Sklad patřil do areálu libereckého výstaviště, které je nyní prodáno do soukromých rukou a je v něm zřízeno muzeum. Před muzeem je prostranství, na kterém jsou dvě lákadla- rolba a lokomotiva. Ta rolba je Ratrac, švýcarské výroby, je červená, má žlutý rovnač sněhu, na něm webovky muzea, je za provázky, kabinu má zamčenou visacím zámkem, za kabinou volnou plochu, a je... stará. To na lokomotivu, přesněji lokotraktor LKM N4, se na vlastní nebezpečí může vylézt. Světle modrá lokomotiva vyrobená v NDR je celkem rarita, a nejen díky světlům z Trabanta. Tento typ se vyráběl v letech 1953-1958 a konkrétní vůz sloužil v povrchovém dole u města Zhořelec. Na lokomotivu jsem si samozřejmě vylezl, což jsem také natočil na video.
Ale jdeme dovnitř! Před pokladnami nás přivítal "fotící" Trabant 601 Kabrio. Dosud jsem o tom vozu nic moc nezjistil, nevím, jak vznikl, ale podle zfušované palubky usuzuji, že je asi nepojízdný. Do vozu si šlo sednout a vyfotit se, což jsme udělali a pak jsem si prohlédl "zeď slávy" s zarámovanými články o muzeu. Pak jsme prošli takovým turniketem a šli jsme si prohlédnout expozici. Ta začínala auty- nálezový stav, renovace a špičkový stav. Nejblíže ke mně stál posledně jmenovaný- Studebaker v nádherném špičkovém stavu. Byl ve žlutohnědé barvě a na skle měl medaili. V renovaci byl očividně vedle stojící Walter který byl na kolech, ale měl motor a pouze dřevěnou konstrukci karoserie. Aspoň že volant mu nechali. A třetí, který se mi asi líbil nejvíc, byl nálezový stav. Tento typ expozice mám rád, kdy je výrazně patinované auto zaházeno slámou a dalšími věci ze stodoly (např.). Ten výrazně patinovaný vůz zde byl Wanderer W24. Byl tmavě modrý, koroze už si našla cestu skrz lak. Vedle něj byly malé balíky slámy, na jeho střeše také pár stébel bylo. Ještě o něj byly opřeny hrábě a na balíku seděla kuna.
Další expozice byla expozice kol a motorek. O té se tu rozepisovat nebudu. Až někdy příště. Ovšem i tak mě v této expozici dvě věci zaujaly. Zaprvé to byla rekonstrukce socialistické koupelny s dobovou výbavou na vyvolávání fotek- zvětšovač, láhev s ustalovačem, schnoucí fotky na šňůře...
Druhou věcí, jež mě zaujala, byla motorka KTM 660 Rally. Vypadá jako obyčejné červené enduro polepené reklamami. Ale není. Jeho majitelem je totiž závodník David Pabiška. S motorkou absolvoval závod Paříž- Dakar v roce 2007.
Liberec je město tramvají. Kamkoli se chcete dostat, jedete tramvají. A jelikož tam má tramvajová doprava dlouholetou tradici, je jí věnována samotná expozice. Prvním exponátem je vozová skříň tramvajového nákladního vozu z roku 1928. Je to taková dřevěná bedna s vraty na bocích a s "teráskou" na konci. Vevnitř je dílenský stůl neboli ponk. Od šedesátých let do roku 2010 prý tento vůz sloužil jako zahradní dílna. Další věc, spojená s expozicí tramvají, je panelový model tramvaje. U něj je zajímavá výstavka, kterou stvořili dva páťáci z Liberce. Ukazuje vývoj techniky počítačů. Je tam disketa vs flash disk jako ukázka paměťových nosičů, je tam drátový telefon a mobilní telefon, legendární Nokia 33.10. To je ten mobil, který když vám upadne na podlahu, udělá metrový kráter :) Pak tam je ještě počítač Sinclair ZX Spectrum a pak první notebook Compaq. 
Ale tramvaje jsou tu také- je tu dřevěná konstrukce tramvaje, která je v renovaci. Vedle ní stojí věc, která mě velmi zaujala- stabilní motor Wikov. Když se rozvinul průmysl, tato skvělá věc se přivezla na venkov, měla kolečka, dala se tedy pohodlně převážet, dovezla se k mlátičce, do nádrže se nalil benzín nebo petrolej, přes transmisi se připojila mlátička, motor se zapnul a mlátička mlátila!!! Pryč s cepy, tohle je budoucnost!!!
Vedle rozebrané tramvaje byl ještě trollovací stroj a koutek, věnovaný vozům Liaz, které se v Liberci vyráběly. V jejich koutku byla poloosa a motor z Liazu a časová osa. Liaz už bohužel zkrachoval, a je potřeba doufat, že se jako Avia dočká znovuvskřísení.
A ještě tam byly další artefakty z tramvají- byl tam například kompletní ovládací pult z tramvaje i se sedátkem, bylo možno si vyzkoušet tlačítka... Pak tam byl rám sbírající elektřinu, tzv. sběrač, traťový telefon, světelný panel, sbírka plastových sedaček, ale hlavně: Multicar M21. Rok výroby 1963, zelená brčálová barva. Má korbu a je to "kabriolet". Otevře se předek stání, kde člověk při jízdě stojí. Ale jak se řídí? Správná otázka, volantem ne. K řízení slouží deska, přes níž se při jízdě přenáší váha a tím se zatáčí :) Tento konkrétní vůz byl navíc upraven na provoz po kolejích a byl využíván při rekonstrukci tratě Liberec- Jablonec n. N. v sedmdesátých letech. Naproti je i dobová fotka.
A nyní jdeme na.... AUTA!!!
Morris 8 Saloon: Černofialový Morris z roku 1935 byl na svou dobu velmi moderní. Čtyřdveřová limuzínka byla vybavena hydraulickými brzdami firmy Lockheed na všech čtyřech kolech, elektrickým čerpadlem paliva a elektrickým systémem Lucas (6V).
Praga Baby: Vůz z roku 1937. Původně lidovka, měla za úkol konkurovat Popularu a Hadimršce. Měla velmi elegantní linie, což platí i pro tento bílokrémový vůz. Problémem bylo, že byla dražší a tudíž méně obchodně úspěšná. Vůz se dělal tři roky, tento je z posledního roku. Vozů se vyrobilo 4200+ a asi 10% se vyvezlo do řady evropských zemí. V Německu dala tomuto vozu při natáčení Lída Baarová přednost před vozem BMW.
Aero 500 "Cililink": Červená Aerovka z roku 1933 je nejjednodušší vůz, jaký se kdy v ČSR vyráběl. Označení cililink vzešlo ze zvuku kapalinou chlazeného jednoválce 500 cm3 o výkonu 7,5 kW. Jednoduchost přišla vhod při expedicích; na něž vůz bral slavný cestovatel F. A. Elstner.
Tatra 12 Normandie: Čtyřmístná, zelená Tatra 12 s "žehličkou" na přídi přinesla revoluční tatrováckou koncepci. Konkrétní kus z roku 1929 nese označení Normandie, jeho karoserie vycházela totiž z karoserie francouzských vozů. Tato Normandie nese i unikátní artefakt: 15l kanystr na stupačce vozu.
Škoda 1000 MB: Kdo by neznal tento vůz, posměšně zvaný 1000 Malých Bolestí. Vůz znamenal do určité míry revoluci, i když... No  o tom jindy. Tento konkrétní vůz spadal do sbírky Muzea socialistických vozů, nyní ovšem patří firmě Retro Auta. To je půjčovna veteránů jednoho z týmu muzea z Hamrů, který se ovšem trhnul a nyní má tuto firmu. Bohužel hodně aut bylo z muzea staženo do jeho firmy, protože je vlastnil. Vůz je vínově červený, má lištu s nápisem Škoda a rovnou kapsu na vzduch (novější model). Rok výroby je 1969, vozů se celkem vyrobilo 443 000 ks. Vedle vozu ještě stojí piksla s Fridexem a něčím od Benziny.
Daf 66 Marathon 1300: Žlutý vůz s černými pruhy, se čtyřmi světly a motorem Renault pochází z Nizozemska. Zdánlivě obyčejný sedan, který se mj. prodával i přes Tuzex, má jednu velkou technickou zajímavost: převodovku Variomatik. Páčka, kterou se navolí dopředu a jede se dopředu, když se navolí dozadu, jede se dozadu. Žádné převodové stupně. Systém řemenů s variabilním průměrem byl geniální, ale spolehlivost řekla své. Značka zkrachovala a zachránilo ji Volvo, která tento vůz dále vyráběla pod svým jménem. Dnes Daf dělá kamiony.
Škoda 1202 v řezu: K tomu dám fotku, snad vše pochopíte :)
Toto je ode mě vše, doufám, že se vám článek líbil, a dole máte tu fotku.